Spoluvlastnictví lze zrušit buď dohodou spoluvlastníků nebo rozhodnutím soudu.
Jak zrušení dohodou, tak zrušení soudem je upraveno zákonem č. 89/2012 Sb. občanským zákoníkem (dále jen „OZ“). Zákon vychází z koncepce, že nikoho nelze zásadně bezdůvodně nutit k setrvání ve spoluvlastnickém vztahu, a tak umožňuje každému spoluvlastníkovi obrátit se na soud s návrhem na zrušení spoluvlastnictví.
Stávající úprava zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je upravena v ustanovení § 1143 OZ a násl..
Soud může zrušení spoluvlastnictví provést tak, že věc buď rozdělí, pokud je to možné, či ji přikáže některému spoluvlastníku, či některým spoluvlastníkům za náhradu nebo věc prodá. Na první místo je nutné postavit možnost rozdělení věci mezi spoluvlastníky, dále přikázání věci a nakonec přichází v úvahu její prodej.
Při rozdělení věci se nemovitosti rozdělí na určité oddělené části, které pak soud přikáže jednotlivým spoluvlastníkům. K rozdělení věci soud přistupuje pouze v případě, že je rozdělení možné a účelné.
V případě, že rozdělení věci není možné, přichází v úvahu varianta přikázání věci do vlastnictví některého ze spoluvlastníků za příslušnou náhradu, kterou soud určí na základě znaleckého posudku. S tímto postupem musí spoluvlastník, který nemovitosti převezme, souhlasit.
V případě, že žádný ze spoluvlastníků není ochoten převzít věc do svého vlastnictví, soud přikročí k jejímu prodeji. Při prodeji postupuje soud dle ustanovení občanského soudního řádu o soudním výkonu rozhodnutí. Případný výtěžek se následně rozdělí mezi spoluvlastníky dle výše jednotlivých podílů.